10 day writing challenge with Krysa Šklíba          - - - - - - - - Day 8  - -

A story about my favourite fictional character. / Příběh o mé oblíbené fiktivní postavě.

Arcikancléř v nesnázích

Vzoromil Výsměšek byl už nějaký ten slunovrat arcikancléřem Neviditelné univerzity. Navzdory jeho rurálně koncipovanému oficiálnímu životopisu, publikovanému v každoroční příloze ankh-morporské Komety s názvem 90 úspěšných pod 90, byl jeho skutečný příběh o něco fádnější. Výsměšek se k postu arcikancléře dostal tak nějak samospádem. Už na své vlastní promoci nevěděl, co jiného by mohl nebo měl dělat než na univerzitě zůstat. Byl ochoten publikovat, učení se neštítil a ke studentům měl v principu obdobný vztah, jako knihovník k banánům. (Pozn. autora: Pokud nevíte, ze které strany se banán správně loupe, tak odpověď odborníka zní jednou pro vždy: "Ooook"). Výsměšek pro vedoucí pozice disponoval užitečným talentem uchlácholovat bezdůvodných změn chtivé městské úřednílity (označení pro úředníky s politickým přesahem, zabezpečující jim především přesah přes platové tabulky). Vynikal též nenásilnou schopností otevírat kapsy urozené smetánky výhradně lokálního významu. Obvykle to realizoval tím způsobem, že počkal, až se výhradně lokálně významná smetánka zlije do němoty na univerzitou pořádaném večírku a nad ránem začne zapomínat své svrchní vrstvy přezdobených obleků na opuštěných křeslech a židlích. Pochopitelně včetně ručně vyráběných a zdobených měšců s tolary. Desetiletí předvídatelných stereotypů se sečetla s dalšími a Vzoromil Výsměšek se dočkal jmenování arcikancléřem Neviditelné univerzity. Nejprve si myslel, že odteď už nebude dělat nic. Hodlal se v nicologii rozvíjet tempem nenadálým a hloubkou nedozírnou. Leč chyba nesprávně vysloveného kouzla. S přibývajícím věkem Vzoromila dostihla touha nasměrovat univerzitu někam úplně jinam, než kam se zrovna ubírala mílovými propady.

Výsměšek musel uznat, že po dobu jeho nečinnosti se univerzitní prestiž začala odebírat na stejné místo, kam se před lety odebrala i její akademická úroveň. Univerzita měla neduhů, jak alkoholický revoluční diktátor v časech největší usurpace severního Klače. Krom toho tu bylo i jedno nóvum. Univerzita si vystačila se svými budovami a počtem vyučujících po celý věk zaprášené mandarinky, nyní však nestačilo ani jedno. Studentů bylo na univerzitě poslední dobou víc než octomilek na starém švestkovém koláči. Nedá se říct, že by to nějak zajímavým způsobem zvyšovalo kvalitu studentstva. Výsměšek si hýčkal nostaligické vzpomínky na dobu, kdy si jako vyučující ještě mohl zvládnout zapamatovat jména všech svých studentů. Pochopitelně, Vetinarimu by to z politických důvodů nikdy nepřiznal a do svých pamětí, od kterých si sliboval příjemnou penzi na opuštěných horských loukách na Křídě, to z důvodů vnější hodnotové konzistence a prodejnosti oněch pamětí, také dost pravděpodobně nikdy nenapíše. Lord Vetinari nepřipouštěl diskuzi ke svému přesvědčení, že svět, ve kterém mladé obyvatele zavřete na kampus, místo toho, abyste je nechali potulovat po ulici, je světem, ve kterém se lépe udržuje pečlivá kontrola. A Vetinari, jako správný tyran, měl rád věci hodně pevně pod kontrolou.

Z mnoha indicií a výjevů Prorockého těžítka se Vzoromil Výsměšek začal důvodně obávat, že má cíl, jehož naplnění ho začíná přitahovat jak gravitace spektroskopické dvojhvězdy Menkalinan v souhvězdí Vozky.

Ne že by byl Vzoromil nějak přehnaně soutěživý, ale u Ómovi zadnice, vždyť už i kolega Laxnoslav Laxativní z Ústavu silnoproudé magie u oběda otevřeně hovořil o pocitech studu a závisti, když referoval o pokrocích, které v možnostech využití silnoproudé magie publikovala Univerzita v Krembridžské Zábřehu. Kolega Latentopomaten Bias pro změnu nedávno zastavil Vzoromila před Fontánou cenzurovaného poznání a překotně na něj zakřičel: "Arcikancléři, ti umaštění uhložrouti z trpasličí univerzity v Pevnooděměňatém Dole dokončili můj výzkum dřív, než jsem stihnul popsat jeho rámcové zadání do grantové žádosti. Pfuj. Svět se jednou v důl obrátí." I pro zběhlého nicologa bylo obtížné přehlížet význam prezentovaných sdělení. Voči vypelichaný veverky, vždyť už i v Brmbrmduc začínají produkovat výzkumné publikace, které mění celý svět. Třeba jejich studie o negativních vlivech světelného zamoření odlehlých pustin vlivem nočního provozu na klikacích věží. Popularizační článek výzkumné studie vedl až k demonstracím nočních poltergeistů. Demonstrující duchovní síla pěkně vyděsila jak terénního reportéra Ankh-Morporské Komety Štěpána Čučkaře, tak několik vyšších úředníků kanceláře lorda tyrana Vetinariho. Do půl roku byli skřeti z noční obsluhy klikaček zaškoleni v užívání infračervených signálů. Pokud si Vzoromil dobře vzpomínal, jedinou studií s vůbec nějakým dopadem z produkce Neviditelné univerzity bylo krátké pojednání Rumpála Žičky. Rumpál si v něm kladl otázky po příčinách, pročež to živé bio kultury v jogurtech působí zombiím spíše trávicí obtíže nežli naopak. Publikaci si ve větším množství objednal jen cech právníků, avšak k aplikovanému výzkumu to v žádném případě nevedlo. Možná proto, že zombie na biologii nevěří.

Ačkoliv přitažlivost dvojhvězdy byla impozantní, musel se Vzoromil Výměšek nejprve vypořádat s potenciálem lidských zdrojů, jímž jeho univerzita disponovala. Inu, udělejte si obrázek sami, s jakým materiálem se musel Vzoromil Výsměšek pokoušet navrátit Neviditelné univerzitě místo na zeměplošském výsluní. Zde reprezentativní vzorek.

Ignofakt Vyhořel, učitel runetické syntaxe, byl typickým příkladem univerzitní relikvie, kterou nikdo nepotřeboval, nikdo nechtěl, nikomu neprospívala, a přesto byla jaksi povinnou součástí univerzitního étosu. Vzoromil chvílemi i uvažoval o změně firemní kultury a předobjednal si za tím účelem odborný časopis od cechu personalistů a správců lidských zdrojů. Vetinari však jejich cech zakázal dřív, než stihli publikovat první vydání. Tak očividné zvýhodňování lidských zdrojů na úkor trpaslíků, trollů, skřetů, vlkodlaků a dalších rovnoprávných občanů nemohl Vetinari ve svém městě v žádném případě tolerovat. Jak se při podpisu dotyčného úředního rozhodnutí, s leskem moci v oku, svěřil svému sekretáři Važuzlovi: "Být osvíceným tyranem znamená především tyranizovat neosvícené." Ignofakt byl celá léta poměrně oblíbeným učitelem. Nikterak převratně inovativním, ale přesto docela často citovaným vědcem. Mágem překvapivě značných praktických dovedností. Za svých doktorandských let neváhal Ignofakt poskytnout nejednu konzultaci i dávno po skončení pracovních doby. Ještě coby akademik zahajující honbu za docenturou neuměl odmítnout žádnou žádost kolegů o opravu výpočtů, na jejichž základě se určovalo množství oktaríny v magických tocích. Někdy mezi docenturou a pětačtyřicítkou Ignofakt zjistil, že jeho práce postrádá valného smyslu a ladný plav želvy vesmírem stejně nijak nevlivní. Slovo vděk a zadostiučinění se již dávno vytratilo z jeho slovníku. Ignofakt zahořkl a naplnil osud svého příjmení. Od té doby nebylo studenta, který by na jeho přednášce neusnul. Nebylo výzkumného tématu, který by v něm dokázal probudit jakýkoliv zájem. Vyhořel se nedal poslouchat, nedal se číst, dokonce se s ním nadalo oni obědvat. Přesto měla jeho kancelář a rozlehlá osobní studovna stále univerzitou nezpochybněné místo v posledním patře budovy U špatně definované konstanty, kdysi patrem symbolizujícím naději v možnostech poznání.

Povrchběžka Přezíravá, učitelka magického názvosloví, byla přesvědčena, že vše, co by měla znát, už dávno zná. Své vzdělání považovala za kompletní a dokonalé okamžikem složení závěrečných státnic. Její povrchní chápání vyučované látky kontrastovalo s hlubokým zájmem studentů o její výstavní postavu a dokonale svůdné pózy, jež se zálibou nahazovala při procházení aulou. Svůdnost její postavy vehnala nejednoho akademika v ubíjející konverzaci, při které Povrchběžka navíc dokázala dotyčného konverzanta bezpečně ujistit o bezvýznamnosti jeho názorů, potřeb či zájmů. Povrchběžku na univerzitě zaměstnali z důvodů její fotogeničnosti. Co naplat, i univerzita dnes potřebuje mít líbivý profil na Ikonogramu. Hlavní zmínky o Povrchběžce však poslední dobou nebyli ani v klíčovém Ankh-Morporském v souvislosti s půdou akademickou, jako spíše o půdě udusané a zaplivané, kterou hospodský od Prokopnutého bubnu hrdě nazýval "moje podlaha s patinou." Reportáž navíc poslední dobou mnohdy doplňoval obrázek spoře oděné Povrchběžky, pózující u tyče, kterou dotyčný hospodský neváhal instalovat hned vedle barového pultu. I když byla Povrchběžka nepochybně všemi tvary ženou, neubránil se Vzoromil na lecjaké pracovní schůzi myšlence na citaci z původní knihy Tvůrce o tom, že některé mágy bychom mohli především definovat jako velké ego, které nahoře vybíhá do špičky.

Vystreskoště Bubulatý, učitel úvodu do studia, byl pochodujícím důkazem základní psychologické poučky o tom, že kolik úzkosti, tolik agrese. Jeho akademickou superschopností bylo najít u nových studentů nejhlubší základy vědeckého zájmu o fungování plochy a to pak s naprosto cílevědomou pasivní i aktivní nenávistí spálit na uhel. Implozi kreativity, u těch pár nadaných studentů, si vychutnával jako třešničku na dortu u příležitosti hodnocení dvousemestrální písemné práce, jejíž rozsah rád zadával v číslech stran, jež hraničila s grafomanstvím. Jakkoliv ohavně dokázal kandidát věd Bubulatý působit na studenty prvního ročníky, pro Vzoromila Výsměška byl v osobní evidence spravován jako přizdisráč. Výsměšek se dokonce párkrát přistihl nad úvahami, že Vystreskoštěho vpraví kouzlem dvacáté první úrovně do malty, která vyplňuje spáry kamenné zdi na univerzitních latrínách. Jelikož byl ale Vzoromil stará škola, myslel si, že emoce do akademické obce spíše nepatří a nikdy tu úvahu nedotáhl k celkově zdařilé realizaci. Vnitřní dilema se však opět rozhořelo, když se Vystreskoště nedávno pokusil vygrantovat projekt na výzkum nevyužitého potenciálu terciálních citací. Po arcikancléřovi pak na tento projekt žádal exkluzivní přidělení Hexova výpočetního čas. Nakonec u Vzoromila zvítězily pocit kladné, konkrétně starý dobrý protekcionismus pro Rozšafína Ctibuma, kterému již roky výlučně přiděloval všechny Hexovi výpočetní hodiny.

Nechtělbychbyla Smuténková, učitelka nauky o zapomenutých knihách, byla tou akademickou pracovnicí, kterou by žádný arcikancléř nedokázal z práce vyhodit, aniž by při tom přišel o svou oblíbenou libůstku, se před příchodem do univerzitní jídelny zeptat pověstného Zrcadla: "zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, který z mágů je na světe nejgeniálnější". Něchtělbychbyla Smuténková dávala své práci všechno. Dost možná proto, že už si ani nedokázala představit, že by něco mohla dávat také někomu. Celé to bylo zapříčiněno tragickými zkušenostmi z nerozvážných pokusů o vybudování partnerského života s trollem, jehož politické ambice dorostly do bodu, kdy mu jeho ještě celkem snesitelná osobnost, začala být malá. Troll si v jejím srdci už navždy zachoval jméno Trotl. Pár měsíců po rozchodu se pak slečna Smuténková dozvěděla, že vysněnou práci archivářky v Institutu zapomenutých knih a svitků nebude moci vykonávat, neb trpí vrozenou šeroslepostí. Zapomenuté knihy totiž nelze nijak výrazně osvětlovat, protože jim to způsobuje rozplynutí v obláčku zapomnění, i když s docela efektním puf. Nechtělbychbyle Smuténkové nezbývalo než vzít zavděk inzerovanou pracovní pozicí na Neviditelné univerzitě, kde nikdy netoužila pracovat. Dle náplně pracovní pozice se měla starat o neukojitelné literární choutky studentů denního studia. Bydlení na kolejích k tomu bylo zdarma. Když se později ukázalo, že neukojitelné choutky studentů nejsou vždy tak úplně literární, stáhla se slečna Smuténková z běžného světa nadobro. I když měla svoji kancelář ve třetím patře rušné budovy U Přesželvího prozření, většina studentů i kolegů zapomínala, že slečna Smuténková vůbec existuje. Vzoromil Výsměšek věděl, že s Néby, jak jí familiérně oslovoval, lze mít konverzaci plnou pozoruhodných zjištění, neb sdělovala mnohé, co bylo již obecně zapomenuto. Vzoromilovi jednou probleskla hlavou myšlenka, že pozoruhodná by s Néby nemusela být jen konverzace, následně však tuto úvahu pozapomněl. Problém konverzací s Néby byl, že jí lidé zapomínali zahajovat, a tak k ní příliš často nedocházelo. Dodnes není jasné, zda důsledná provázanost odborného zaměření a osobního života u slečny Smuténkové svědčí o obdivuhodném a fenomenálním úspěchu vědkyně svého oboru, nebo jen o jejím příjmení.

Byly večery, kdyby by dal Vzoromil Výsměšek, ani Zweistein by nevěděl co, za možnost vyměnit normální distribuci kvalit svého akademického sboru za paranormální. Deviantní posun si pochopitelně vysníval směrem doprava. V těchto krušných chvílích, kdy ani připomínka existence něčeho tak strašného, jako je krobel Krušnokokovického piva, nepřinášela útěchu, se Vzoromil utěšoval alespoň tím, že se mu podařilo udržet si Rozšafína Ctibuma na pozici svého zástupce. Rozšafín byl jediný, kdo byl na Neviditelné univerzitě schopný využít Hexova výpočetního potenciálu. Snad proto, že vládnul oním magickým uměním pokládat správné otázky. Rozšafín mohl jednou do zeměplošského akademického světa udělat takovou díru, že by jej pak recenzenti neváhali označit za pěkně propečený bagel. Ten akademický svět, pochopitelně. Vzoromil si však v častých chvílích, které trávil v simulátoru pragmatického realismu, uvědomoval, že ten kluk přepálil start už v roce lenivého kocoura. Výsměšek si byl jistý, že Rozšafínovi výzkumné projekty doběhnou dobře, nebyl si však už vůbec tak jistý, že doběhne i Rozšafín.

Vzoromil Výsměšek něžně poklepal svou hůlkou o desku mahagonového stolu a se slovy "blizárdbílum hustosněž" se zasnil do výhledu na bíle zasněžené šikmé stříšky a špičaté věžičky univerzitních budov. Měl to místo, i přes to přese všechno, rád a upřímně ani nevěděl, kam jinam by na světě mohl patřit. Hex kdysi při úvahách o univerzitním kampusu vygeneroval slovo novogotický. Nikdo dosud nepřišel na to, co to slovo znamená, ale Vzoromil Výsměšek si dnes připadal, tak nějak novogoticky. Oni to ještě netuší, ale Ank-Morporská univerzita bude zase jednou na Zeměploše důstojnou oslavou poznání. Zatím v tom byli podlahy věčně zametající, osvícený mnich Lu-Tze a předčasně vyspělá čarodějka Tonička Bolavá v podstatě sami, kdo zprostředkovávali lidem na Zeměploše porozumění světu. Když na něj nebude svět příliš spěchat, Vzoromil Výsměšek je v tom samotné nakonec nenechá. Nic lepšího na práci už stejně vymyslet nedokázal.

PS: Tento text se v budoucnu dočká pročištění, oprav a vkusnějšího účesu.

Možná také, když už jsou ty nové postavy mezi námi, mi bude časem líto je nevsadit do nějakého dalšího a konzistentnějšího příběhu :-)