10 day writing challenge with Krysa Šklíba              - - - - - - Day 6 - - - -

Rewrite a fairytale of my choice. / Přepis pohádky dle vlastního výběru

Punčochářovic Rozárka

Nedlouho předtím, než se léto začalo ukládat ke spánku, skončil v jednom malebném údolí v Beskydech tábor pro malé vědce a nadšené hvězdáře. Vedoucí zasypali latrínu vápnem, studnu zakápli Savem, přepočítali si ty své malé pobíhající génie a vyrazili na vlak do Rožnova. V údolí zavládlo ticho. Pořád tam bylo ticho. Ještě chvíli tam bylo ticho, no a pak už ne. Údolím se rozprostřelo utrápené kňučení a skuhrání. Kňučení přivábilo rodinu Punčochářovic, která se zrovna vracela přes nedaleký hřeben z celodenního rodinného výletu. Skuhrání naopak nepřivábilo vůbec nikoho, avšak vyplašilo místní veverky. Rodina Punčochářovic odvážně opustila zeleně značenou turistickou stezku a vydala se po slechách najít nešťastného původce těch zvuků. Když byla jejich snaha korunována úspěchem, nalezli malé zvířátko plné velkého strachu. Děti Punčochářovic využily síly okamžiku, maminčiny mírné rozněžnělosti nad chlupatým výrazem nešťastníkovým a tatínkovi nepřiznané únavy z celodenního nošení nezbytné výstroje a zásob, které by vystačily ošatit a nakrmit menší oddíl pohraniční stráže na týdenním výcviku. Jak asi tušíte, velký strach v malém zvířátku začal vyprchávat, když se spokojeně vezlo na zadních sedačkách minivanu rodiny Punčochářovic. I rokovali Punčochářovic celou cestu o vhodném jménu pro osudového nalezence a vybrali mu jméno Rozárka.

Ve čtvrtém patře panelového sídla rodiny Punčochářovic nalezla Rozárka svůj domov. O co menší byla Punčochářovic kuchyně, o to větší byla jejich srdce. Rozárka už měla vlastní pelíšek, zdravé granule pro mláďata, kapsičky roztodivných příchutí, dobře placeného veterináře a především, vlastní instagramový profil. Panu Punčochářovi se to zdálo poněkud praštěné, paní Punčochářové poněkud zbytečné, ale dětem to připadalo jako nevyhnutelně nezbytné. Stejně jako na Rozárku, i na Instagram si brzy zvykla celá rodina. Když Rozárčin profil překročil určitý počet sledujících, začaly občas chodit pozoruhodné komentáře. Ačkoliv to rodina Punčochářovic jednomyslně označila za hejty a nemístné poznámky, počet komentářů upozorňující na nezvykle rychlou proměnu a růst mláděte neustále narůstal. Když se pod Rozárkou jednoho deštivého zimního večera rozpadnul vejpůl středně prosezený ušák Strandmon, nezbylo rodině Punčochářovic než umístit na LetGo i komodu Hemnes a na uvolněný prostor zakoupit rozkládací pohovku Vilasund. Neplánovaná sobotní návštěva IKEA rozvlnila v rodině Punčochářovic jisté disharmonické kruhy, vedoucí k maminčině pocitu nedoceněnosti a tatínkově pocitu, že jedena orosená dvanáctka dnes rozhodně nestačí. Při nedělním výletě a večerním sledováním Netflixu však Rozárka obdařila rodinu Punčochářovic takovým dílem roztomilosti, že se ty kruhy zase rychle harmonizovaly. Děti rostly, Rozárka rostla a Punčochářovic si žili šťastně.

Když na letní rovnodennost Rozárka přerostla Punčochářovic potomstvo, začetli se rodiče Punčochářovic s podivným výrazem jistého prozření do těch komentářů na Instagramu. I navštívila nedlouho poté rodina Punčochářovic s Rozárkou dobře placeného veterináře za účelem prohlídky odborné, leč pokud možno neinvazivní. O několik vyšetření a jednu přečerpanou kreditní kartu později si pan vrchní přednosta veterinární kliniky Rozmazel a Mazel spol. s r.o. pozval rodinu Punčochářovic do své kanceláře. Když se usadili, a nikdo z rodiny Punčochářovic si nebyl schopen vybavit, kde se takové sedačky v sortimentu IKEA nacházejí, spustil pan Rozmazel své rozpravy. "Podívejte, kolega Mazel má sice zrovna dovolenou a já se v té genetice tolik nevyznám, ale podle všeho si tu snad nějaká partička puberťáků hrála na ultraurychlené genetické pokusy s pěstováním multidruhových zvířat z kmenových buněk. Tady vaše Rozárka je tak trochu pes, tak trochu kočka, tak trochu medvěd, tak trochu hlodoun velký, tak trochu jelenec ušatý, tak trochu klokan bažinný, tak trochu lumík norský a co je obzvláště působivé, také trochu leknín." Pan Rozmazel byl v práci připraven tak trochu na cokoliv, o čemž svědčila i lahev šestnáctileté jednodruhové skotské v pracovním stole, avšak na zcela nezpochybnitelné, jednoznačné a jednotně bouřlivé projevy nadšení ze strany rodiny Punčochářovic, spíš připraven nebyl. Co vám budu povídat, všichni jásali, radovali se a opakovali, jak je Rozárka úžasná a jak ji mají rádi. I pan Rozmazel říkal, "mám Rozárku moc rád, je tím nejroztomilejším zvířátkem, jaké jsem tu kdy viděl." To pana Rozmazla zpětně trochu překvapilo, protože jako správný přednosta kliniky, nikdy své pacienty nenavštěvuje a nevídá. Rodina Punčochářovic se vrátila do svého domova, a pokud je nějaký zlý nenávistný politik nevyhnal, tak tam žijí s Rozárkou spokojeně dodnes. Mají sice jen malou kuchyni, ale veliká srdce.