10 day writing challenge with Krysa Šklíba                - - - - - Day 5 - - - - -

A happy memories. / Šťastné vzpomínky.

Vzpomínám si na zázračný žlutý šampón Johnson&Johnson, který nepálí do očí.

Vzpomínám si, jak jsem v Berounce vylovil kámen a připadal mi něčím fakt důležitý.

Vzpomínám si na nalepovací hvězdnou oblohu, která po zhasnutí světel v pokoji svítí.

Vzpomínám si na letadlo z kresleného seriálu, kde hlavní postavy byly Rebeka, Kid a Balú.

Vzpomínám si na silvestrovský ohňostroj, po kterém padaly na zem prázdné kapsle na hedvábných padáčcích, a jak jsme je hledali a sbírali.

Vzpomínám si, jak jsem si vytvářel slova, protože ve slovníku chyběla.

Vzpomínám si na LEGO a všechny ty nekonečné možnosti.

Vzpomínám si na sousedčina kocoura, kterého nám po čase začala půjčovat domů.

Vzpomínám si, že kocoura bylo možné zapasovat břichem vzhůru do žlábku mezi postelema a ten blboun spokojeně vrněl.

Vzpomínám si, jak dospělí chodili do města cinkat klíčema a na to, že odteď už bude svět jenom lepší.

Vzpomínám si, že nejlepší jídlo na světě je rajská bez masa s kolínkama.

Vzpomínám si, že moje nejoblíbenější místo v autě bylo uprostřed zadních sedaček, nepřipoutanej a zavěšenej za sedačky přední.

Vzpomínám si, jak jsem nosil náramek z kovového řetízku, které kamarád kradl ze splachovadel záchodů v mateřské školce.

Vzpomínám si, jak jsem jezdil na kole bez přilby i bez bot.

Vzpomínám si, že starší kamarád měl doma dovoleno volně koukat na VHS videopřehrávač.

Vzpomínám si na laciné dabingy VHS kazet z devadesátých let, ve kterých několik postav daboval jeden herec.

Vzpomínám si, že jsme tenkrát ještě mohli pobíhat v okolí naší ulice bez dozoru.

Vzpomínám si, že o něco starší sestra jedné naší kamarádky z ulice chodila doma jen v kalhotkách s obrázky a tričku.

Vzpomínám si, jak nás vyzývala, ať si prohlédneme ty obrázky.

Vzpomínám si, jak jsem se nemohl naučit jezdit na lyžích a pak na ty nové lyže, které najednou jezdily jako o závod a s jistotou.

Vzpomínám si na první cestu do Alp a na hudbu Simona&Garfunkela, která hrála v autě.

Vzpomínám si, jak jsem poslouchal diskuze rodičů a přál si, abych jednou dokázal umět takové množství zatím záhadných a komplikovaných slov.

Vzpomínám si na svůj první hamburger u McDonalda a první poličku z IKEA.

Vzpomínám si, že na počítačích bývalo tlačítko TURBO.

Vzpomínám si, na ten pocit, když jsem na několik pokusů, a přes všechny ty vadné diskety, nakonec úspěšně překopíroval a nainstaloval nějakou počítačovou hru.

Vzpomínám si, jaké to je, když jsem poprvé úspěšně dohrál Civilizaci jedničku.

Vzpomínám si, jak mě nechali štípat dříví, i když jsem to měl doma zatím jakoby zakázaný.

Vzpomínám si, jak jsem na vesnici jezdil na podomácku vyrobeném vesnickém traktůrku.

Vzpomínám si, jak jsem dozajista ve své věkové kategorii překonal lokální časový rekord v cestě ze Sněžky na chatu, protože v televizi dávali další díl Star Treku.

Vzpomínám si, jak mi spadl na hlavu kus stromu, já říkám "v pořádku, to nic" a všichni okolo koukali nevěřícně a s úžasem.

Vzpomínám si, že ten kus stromu byl ztrouchnivělej na prach.

Vzpomínám si, jaké to je poprvé s vlastním batohem vyjít zasněženým kopcem na hřebeny.

Vzpomínám si, že jsem měl vážně moc hezké dětství.