10 day writing challenge with Krysa Šklíba            - - - - - - - Day 7 - - - 

Close my eyes, pick a word from the dictionary and write something what includes that word. / Se zavřenýma očima vybrat náhodné slovo ve slovníku a napsat cokoli, v čem se to slovo objeví.

Předmluva

Napsat cokoli

a co na to okolí?

napsat něco nebo cokoli...

in that case, maybe

i would rather broccoli

Náhodné slovo ze slovníku. Ono so to řekne, ale papírový slovník českých slov moje domácnost ve výbavě nemá. Tak ještě ten slovník cizích slov, ten bych věděl, ve kterém sklepě je uskladněn. Ono jak to dneska nemá fulltextové on-line vyhledávání... Zkoušel jsem teď nějaký náhodný generátor slov, ale databáze 2.471 slov mi nepřipomíná bohaté krásy slovní zásoby jazyka českého ani vzdáleně. Já přeci nechci jen tak nějaké slovo. Rád zvýším šance slovu barvitému, líbeznému a neotřelému. Může-li čeština nabídnout kol čtvrt miliónu slov, pak vybírat z dvou a půl tisíce je přinejmenším nefér, ne-li přímo barbarské. I když syntax může být v češtině pro psaní některých textů dosti strašidelně limitující, v poetických slovech do příběhů je jazykem prémiovým. Vančura, Hašek či Hrabal dost možná likes that. Není-li doma slovníku českého, bude muset postačit on-line vybírač náhodných slov jazyka anglického a z variantních slovníkových překladů se pak propracuji ke slovu českému. Je to trochu cheatování (ty možnosti překladu), ale co pravidla výslovně nezakazují, to dovolují.

Tíha bezmezné svobody paralyzuje svou bezbřehostí. Můžeme vykročit všemi směry zároveň, ale když vykročíme, vzdalujeme se a opouštíme ostatní otevřené možnosti. Když si neprohlédneme všechny možnosti pěkně v klidu a z výchozího místa, kdo ví, o které všechny cesty a možnosti pak přicházíme. Takže jak to dnes dáme a kudy pudem?

Náhodné slovo

Držte druhého člověka, s jeho souhlasem, v pevném objetí tak dlouho, dokud se jeho obavy ze světa nerozpustí. Pak si dejte nakládané okurky. Ano, hádáte správně, náhodným slovem jsou nakládané okurky. Kromě toho, že je slovo náhodné, může se též v textu vyskytovat zcela náhodně, nebo ne?

Když už si, po záslužné činnosti, dáváte tu nakládanou okurku či ten nakládaný okurek (nářečně se lokalizujte dle preferencí), zapřemýšlejme si. Kolik toho skutečně víme o druhém člověku, kterého jsme před chvílí drželi v náručí. Nakolik můžeme druhému porozumět z toho, co nám řekl či jinak sdělil. I když používá známá slova sdíleného jazyka, jsou pro něj významy použitých slov totožné s těmi našimi? Ne tak nějak abstraktně, ale důsledně. A co teprve všechny ty nevyslovené kontexty, především pak ty zkušenostní souvislosti. Sdílíme blízkost, ale sdílíme také stejný způsob rozumění světu (právě teď). A je to vůbec podstatné? Samozřejmě, že ano, ale jak moc? Není třeba blízkost a porozumění především nabízet? Moje kočka mým odpoledním historkám z práce docela určitě nerozumí, přesto dává najevo překvapivě mnoho projevů blízkosti. Potřebujeme se všichni dostat na stejný ostrov v jazykovém a myšlenkovém kontextu, někde v jednom bodě nekonečné mapy světa? A kdybychom na tom ostrůvku skutečně byli společně, nepojdeme tam brzy nudou? Identické světy významů, kontextů a jejich totožné provázanosti. Když si myslíme, že nám někdo rozumí, neříkáme tím často především to, že dotyčný jedná a vyslovuje slova tak, jak mi potřebujeme k tomu, abychom se cítili dobře? Dejme tomu, že je naše chápání světa vymezeno určitými hranicemi, uspořádáním slov, významů a kontextů do systému, ve kterém se nám zdá svět srozumitelný, či aspoň snesitelně uchopitelný. Když se v objetí druhého rozpouštíme, nenahlížíme marnost a zbytečnost takových hranic v porovnání s prostě živočišnými a vznešeně transcendentálními pocity zároveň? Hledáme porozumění a nacházíme přijetí. A víte co? Když je to moc složité a zašmodrchané, dejte si nakládanou okurku. Málokde seženete tak dobré nakládané okurky, jako v zemi, kde je čeština také jazykem úředním.