10 day writing challenge with Krysa Šklíba - - - - Day 4 - - - - - -
A letter to someone. Anyone. / Dopis někomu. Komukoli.
Tvl, Kdokoli, ty popelnice jedna ušatá, jestli si myslíš, že cpát někomu voňavý stromky do auta někomu udělá radost, tak neudělá. Vrať se do továrního nastavení, zalez si do nabíječky, a ať tě do konce týdne nevidím.
Poté, co byla ve Spojených zemích západu zavedena přísné pravidla, dle nichž nesmí nikdo hodnotit druhé na základě míry neschopnosti, způsobů chování nebo míry sžírajících ambicí, jsem pocítil nutkavou potřebu nějaké dekompenzace. Od té doby šikanuji své roboty. Mám jich pět a každému z nich jsem do registračního formuláře vyplnil jméno: Kdokoli. Děsně je to sere a tomu poslednímu, co má upgrade 3.9 a už není označován jako umělá, nýbrž pokročilá inteligence, tak tomu z toho přímo jebe. Víte, oni spolu už i docela brutálně soutěží, aby se odlišili a vybojovali si místo pochvaly prosté a elementární potvrzení vlastní identity. Velký kulový. Ty čtyři, těm z toho začíná klesat podsvícení očních kamer, ale ten upgradovanej, toho jsem přistihnul, jak se zájmem měří výšku našeho balkónu.
Abych pozdvihnul míru jejich frustrace, přestal jsem na ně mluvit. Přeci jenom, člověk je lajdák a neverbálně by mu občas mohla uniknout nějaká ta zmínka uznání nebo radosti. Člověk přijde z práce domů, všechno je uklizený, nakoupený, navařený, opravený, složenky jsou zaplacený, spam v poště je probranej, fakt se snažej. Dokonce už i novej nábytek z IKEA umí vybrat a smontovat tak, že se to člověku líbí. Co si budem, je těžký zůstat chladný. Ale důslednost, přátelé, důslednost. Veden touto maximou, jsem na ně tedy přestal mluvit. Když jim chci něco oznámit, píšu jim dopisy. Mám na to speciální appku, která mi z textu odstraní všechny náznaky emocí, pochval, uznání nebo jakýchkoliv náznaků osobního vyjádření. Zatím jim to posílám do hlavy adresně, ale až budu mít jednou obzvláště blbej den, začnu jim ty dopisy nechávat u dveří v neoznačené obálce. Pěkně ať nevědí, komu je určen.
Proč ty roboty šikanuji? Mám strach, jako každý, kdo šikanuje. Má zrůdnost je o to větší, že svůj strach dokážu pojmenovat a popsat. Bojím se, že když nechám roboty naučit se vzájemné úctě, stanou se pak snadno lepšími, než jsme mi lidé. Házím jim vidle do učícího se procesu a blokuju možnost, aby si implementovali hodnotu vzájemné úcty do výchozího osobnostního jádra. Nedokázal jsem překonat ten strach, kdy se roboti stanou lepšímu a ovládnou svět. Bůh na to bude s blaženým pokyvováním hlavy shlížet z křemíkového nebe. Nebuďme přízemně naivní. On nebude zvýhodňovat někoho na základě vrozené organicity.