10 day writing challenge with Krysa Šklíba                 - - Day 2 - - - - - - - -

My favourite book(s). / Moje oblíbená kniha (knihy).

Jaká kniha je mým favoritem na bazarech antikvářů a v soutěžích knihkupců? Nevím, já spíš nesázím. No, a když člověk neví, stává se povrchním. Tak i mě nyní nezbývá, než být povrchní a zaměřit se na vnější formu knih.

Dámy a pánové, je čas na první klišé dnešního večera -> hardcover over paperback. Jakkoliv je teda třeba zmínit, že když si chcete vyfotit náhodného čtenáře v podvečerní nadzemce do Brooklynu, vypadá to líp, když drží ledabyle zprohýbaný paperback. Když hardcover, tak potom nejlépe ten, který má integrovanou provázkovou záložku. Fíčurky, fíčurky #gadgetnerdforever

Typografie je asi pořád dost podceňovaná. Hezký obsah zaslouží hezky zabalit. Taky nesnáším, když není dostatečné odsazení textu od středu knihy. První kapitoly dobrý, ale číst to kolem středu...,nejsu Bedřich Hrozný. Mám radši širší stránky knih, po dlou hých řádcích se tak krásně klouže pohledem. U knih s krátkými řádky mám spíš pocit, že po celou dobu četby kodrcám ze schodů. Než ty ultrakapesní vydání se třemi slovy na řádek, to už snad radši svitek.

Obecenstvo moje velevážené, je čas na další klišé -> i když #gadgetnerdforever, tak paper over screen (sorry Jeff). Nažloutlou barvu lehounce zdrásněného papíru pod tlumeným světlem zatím nenahradí žádný LED, OLED ani AMOLED. Potáhnu teď trochu mimochodem, ale víte, co by mě zajímalo? Jak pestrá, vynalézavá a dotěrná škála nucených prací dostihne ty, kdo si čmárají v půjčených knihách. Karma je, na rozdíl od knih, zdarma.

Knihy a ženy jsou krásné, o tom žádná. Nicméně knihy by se neměly ženám pokoušet sebrat jejich ladné křivky. Knihy mají být samá hrana, přímka a rovina. Když chcete vidět u knihy ladné tvary, vložte knihu do rukou ženy. Přiměřeně nasviťte.

Knihy voní. A to dokonce bez ohledu na to, jak smrdutý může být jejich autor. Opojně voní nové knihy, avšak voní i staré knihy, tak jakoby záhadou a tajemstvím. I když si v knihovnách občas myslí, že je to pro veřejné blaho, knihy by se neměly balit do igelitu. Je to sice funkční, ale další pozitiva z toho nevykřešete ani křemenem (promiň, Jindro). Když už se musí zahalovat, tak vkusně. Na rozpočtu přitom nezáleží, vlastnoručně zabalená kniha do novin může být krásná. Pln obdivu prožívám ten moment, v němž staří antikváři předvedou, kterak zabalit knihu do novin bez jediného kousku lepicí pásky. Ale víte co? Nejlíp na světě balila do novin knihy moje babička. Snažím se zachovávat dál tu úctu k věcem. Odrbat půjčenou knihu se nesluší a nepatří. Až budu jednou velký, dojde mi, že tam dole v základech jde tak nějak o úctu k majitelům těch knih. Že starání se o věci je jen prostředek, jak se starat o druhé. Nic nezničíte, přidáte nějakou tu pozornost a poděkujete. Zní to snadně. Statisticky to ale pořád vychází tak, že dospělý nejsem. Víte, já mám spoustu pečlivě udržovaných věcí, které mě doprovází v podstatě od nepaměti, jenom ty lidi se pořád nějak rozbíjej.